Jak na to...
Statory
Stejně jako STAX jsem zvolil nejjednodušší metodu - PCB statory. Deska musí být sklolaminátová, ne z tvrzeného papíru (kroutí se). Na 4 statory se použijí čtyři čtvercové destičky cca 8x8cm. Otvory se vyvrtají podle následujícího výkresu (je ve 200DPI, dvě kružnice jsou rozměry distančních podložek - viz dále). Doporučuji nejdříve ostrým důlčíkem (já použil 5cm velkou jehlu) udělat důlky, pak je rozšířit (použil jsem kuželovou frézku z této sady) a nakonec vyvrtat 2mm vrtákem - to vše tak složitě, aby byly otvory trochu rovnoměrně. Následně se brusným kamenem zbrousí opatrně otřepy na straně mědi a pak se na obou stranách "vyleští" otřepy pomocí ocelového štětce. Na straně mědi je to potřeba udělat pořádně, aby nedocházelo k výbojům mezi statorem a membránou.
Výsledek by měl vypadat nějak takto (první obrázek shora).
Dál se odstraní přebytečná měď (nezapomenout nechat místo pro připájení kabelu) - tohle je volitelná část. Rozdíl mezi měničem s odstraněnou mědí a s ponechanou mědí bude asi takový jako rozdíl mezi SR-009 a SR-007, zkrátka čím víc přebytečné mědi se tam nechá, tím bude zvuk temnější. Měď se odstraní následovně - nožem se obřízne šestiúhelník kde má měď zůstat a deska se nahřeje horkovzdušnou pistolí (nebo páječkou), měď jde pak lehce slupnout.
Po odříznutí přebytečně mědi vypadá stator nějak takto (druhý obrázek shora).
Distanční podložky
Jsou to podložky vymezující vzdálenost mezi statorem a membránou. Já zvolil tloušťku 0.6mm. S ní je použitelný bias 230V bez dodatečné izolace. Po nalepení distančních podložek na všechny statory je vhodné statory nalakovat, aby se zvýšila dielektrická pevnost prostoru mezi statorem a membránou. Lakování není sranda, protože dochází k zalepování dírek, takže si to doporučuji předem vyzkoušet někde jinde.
Membrána
Jako membránu je nejlepší použít BO PET tloušťky do ~5um. Já jsem zatím sehnal jen HD-PE 11um. Membrána musí být dobře napnutá a musí být vodivá. K tomuto účelu jsem si vzal skleněnou desku a na ni jsem páskou přilepil kus fólie, napnul ji a vložil pod ní kus papíru (fólie se na sklo lepí). Teď je nutné nanést na fólii vodivou vrstvu, která může být: permanentní antistatický sprej, speciální materiál (komerčně prodávaný jako elvamid), "vlastní směs" (např s uhlíkovým práškem, nebo tuší), nebo čistý uhlík. Já použil prozatím čistý uhlík. Uhlíkový prášek se pomocí vaty jemně rozprostře po membráně (stačí z jedné strany) do doby než je odpor přes průměr podložky ~200Meg.
Složení měniče
Na distanční podložku jednoho statoru se přilepí malý pásek mědi (šířka ~5mm, tloušťka co nejmenší - vhodná je měď z PCB), který bude sloužit k připojení biasu. Na podložku se nanese lepidlo (měděný plíšek se nechá čistý!!!) a celý stator se položí na připravenou membránu. Po zaschnutí lepidla se zbytek fólie odřeže. Výsledek vypadá nějak takto (spodní obrázek) .
Následně se připevní druhý stator (tak, aby při pohledu skrz měnič byli dírky proti sobě) a vše se slepí (třeba provizorně tavnou pistolí a po odzkoušení např. pryskyřicí).
Prostor od membrány směrem k uchu musí být co nejvíce utěsněn, každá netěsnost zhoršuje podání (a množství) basů. (BTW, to byla do nedávna závada mých SR-3N - viz graf, kde červená čára je stav po utěsnění, takže to nepodceňujte!)
Na oba statory zvenku je nakonec vhodné dát další distanční podložku a přes ni pak natáhnout membrány (bez vodivého povlaku, není nutné je tolik napínat), které slouží jako ochrana měniče před prachem.
Vhodný bias by měl být 580V, mám zatím odzkoušeno jen 230V při němž je citlivost ~90dB/100V.
Na obrázku níže je slepený měnič a náušník půjčený z AKG K300:
A výsledek? Pěkně rovná frekvenční charakteristika, opravdu velmi "vzdušný projev". Ale vzhledem k tlusté membráně zatím chybí detaily a přirozené podání výšek jako je tomu u SR-3N.
