Celý příspěvek jsme tedy rozdělili na dvě části – první s pohledem mým, druhý s pohledem Marka. Případné dotazy klidně pokládejte níže, pokud víme, odpovíme.
Pohled první: můj
Přechod z Grado SR-80 na beyerdynamic T50p
Poslechové zdroje: iPod Touch 3rd gen, Audigy 2ZS, Marantz CD 63mkII K.I. ed.
Důvody pro: Grada se absolutně nehodila na jakékoliv přenášení
Důvody proti: Nevěděl jsem do čeho jdu, zda-li sednou a zda-li nebudou tlačit stejně jako Marka, což byl důvod proč se beyerů zbavoval.
Co v nich hraje: Jazz, folk, blues, trance (nekamenovat) :)
Dojem mechanický: Sluchátka jsou absolutně odlišných konstrukcí, takže nemá moc cenu srovnávat, ale ve stručnosti, Grada hrubý nepoddajný kabel, beyery až neuvěřitelně tenký a ohebný kablík. Náušníky Grad mnoha lidem zakryjí celé ucho, kdežto beyery na ucho dosednou a vytvoří jakousi nepropustnou mušli. Tohle byla první věc, která mě na T50p neuvěřitelně zarazila – malá mušle. Tím se mi okamžitě asocioval malý měnič, absolutně uzavřený systém a docela jsem se bál sluchátka vůbec nasadit. Každopádně jsem byl mile překvapen, ale o tom více níže. Perfekcionistický dojem z celokovových sluchátek kazí detaily vzniklé stále ruční německou výrobou. Odlepující se polstrování mostu, nedořešená transportní brašna nebo nestejně pevné stavěcí mechanismy mostu. Ovšem až na tyto detaily, jsou T50p opravdu výborně vyvedené a rozhodně nemám strach je vzít kamkoliv ven, do tramvaje či do vlaku.
Markem vyrobený karton - nutný, pokud nechcete aby mušle o sebe v obalu klepaly.
Kvalitní Německé ruční zpracování místy vzalo za své.
Dojem zvukový: Když se řekne Grado, tak snad každému se vybaví absolutně otevřená sluchátková mušle. Ne nadarmo se říká, že kategorie sluchátek jsou vlastně čtyři, uzavřená, polouzavřena, otevřená a Grado. Zvuk sluchátek Grado je specifický a jedinečný. Mezi hlavní rysy, dle mého patří otevřenost, prostorovost zvuku s vynikajícím podáním výšek a středů. Poněkud slabší je obzvláště u nižších modelů mezi které SR-80 patří basové pásmo. Sluchátka jsem využíval jak už jsem zmínil k práci (střih videa) a poslechu na CD playeru. Jednou jsem zkusil SR-80tky vzít na služebku do Brna, ovšem ve vlaku neměli nárok a kromě toho že já jsem neslyšel téměř nic, tak celé kupé slyšelo můj poslech. Toto se zcela změnilo s přechodem na beyerdynamic T50p. Jedná se o skvělá přenosná sluchátka, s neuvěřitelným útlumem okolního hluku. Pokud by jste se s někým bavili polohlasem a nasadili si T50tky, buďte si jistí tím, že budete maximálně odezírat ze rtů (hovořím jen o sluchátkách bez zdroje). Tím se zdroje poslechu rozšířili o iPod Touch, který poskytuje relativně kvalitní zvukový výstup v rámci přenosné hudby. Zvuk z T50p. Jedním slovem vynikající, bez výtek. Ovšem v porovnání s Grady mi výšky přijdou méně výrazné a zvuk celkově více „uzavřenější“, ale dynamičtější. Basové pásmo je oproti SR-80tkám velmi výrazné a ani okolní hluk jako tramvaj či vlak neovlivní komfort poslechu. Velkým plusem u T50p shledávám vyrovnanost s jakou sluchátka zvládají různé úrovni hlasitosti. Výšky se neztrácí, basy neslábnou. S výměnou jsem spokojený, u SR-80 mi do zvukového podání ani komfortu poslechu nic nescházelo, nicméně byli čistě domácí. T50p můžu vzít kamkoliv a můžu si být jistý tím, že i seberušnější prostředí nijak neovlivní můj poslech.
S Marantzem CD63 K.I. si rozumí na výbornou.
Pohled druhý, Markův (uživatel mafie)
Když mě o prázdninách znenadání opustila má milovaná fialová sluchátka Beyerdynamic DT 231, dlouho jsem se rozhodoval, kam se posunout dál. Chtěl jsem sluchátka na domácí poslech i na cestování (50/50), dnes už vím, že to byla v mém případě chyba. Také jsem chtěl zůstat u značky, protože zvukový projev DéTéček mi vyhovoval. Nakonec vyhrála v té době žhavá novinka ze stáje německého výrobce. Bohužel, záhy se ukázalo, že sluchátka mi způsobují nejen otlačeniny, ale i bolesti hlavy hraničící s nevolností i několik hodin poté, co jsem je sundal z hlavy. Zpětně to přisuzuji supraaurální konstrukci a nedostatečnému polstrování hlavového mostu. Dále ten příběh už popsal Tomáš…
Přechod z beyerdynamic T50p na Grado SR-80
Poslechové zdroje: Sansa Clip+, FiiO E7 (jako DAC)
Důvody pro: Absolutní nekompatibilita mojí hlavy a T50p
Důvody proti: Přes všechnu tu bolest jsem byl zvukem Beyerů fascinován
Co v nich hraje: classic/hard/garage rock, metal, instrumentální hudba, okrajově electro, house
Dojem mechanický:
Obě sluchátka, ač diametrálně odlišná, působí retro stylem. T50p vypadají jako vystřižená z cyber-punkového filmu, Grado bych přisoudil obsluze radiostanice z druhé světové (snad za to můžou ty anténky).
Rozdíly v konstrukci jsou dostatečně popsány výše. Co se týče dílenského zpracování, chybičky by se našly u obou sluchátek. U Beyerů to připisuji na vrub ruční výrobě (odlepující se polstrování, vůle ve spoji) a u Grada spíš celkově "sparťanskému" provedení (nedůvěryhodně působící Y spoj na kabelu).
U Beyerů se mi vyloženě nelíbil kabel, vypadal levně a působil velmi zranitelně. U SR-80 je z mého pohledu nešikovné nastavování hlavového mostu, které nejde nijak zafixovat, navíc mám obavu, zda se časem nevychodí. Náušníky dodávané standardně k 80kám (tzv. bowls) mi byly velké a delší poslech nebyl pohodlný, proto je důležité zmínit, že jsem je vyměnil za žluté naušníky původně určené k Sennheiser HD 414 – tato změna ovlivnila i zvuk, viz dále. Teď už není problém poslouchat velmi dlouhou dobu bez jakéhokoliv náznaku nepohodlí (pomáhá tomu i velmi nízká váha sluchátek a rozumný přítlak).
Porovnání s populárními Porta Pro
Dojem zvukový:
U Beyerů musím začít už téměř otřepaným klišé, že správné usazení je základ. Nebyl problém s nimi dosáhnout usazení na hranici vodotěsnosti , kdy člověk doslova cítí „pracující“ masu vzduchu mezi měničem a bubínkem. S tím souvisí skvělá úroveň izolace, která se blíží špuntům. Bohužel, i milimetrové nuance radikálně ovlivňují přednes, například když jsem je měl usazená hodně nízko, jako by se ztrácela celá dolní polovina spektra (absolutně bez basů, chudé středy), ale naopak hodně vylezly bicí. Problém nastal ve chvíli kdy pohodlně nasazená sluchátka hrála špatně vice versa.
Beyery se vyznačovaly průzračným, rychlým a detailním přednesem, dle mého určitě na „chladnější“ straně spektra. Docela chápu, proč bylo v jedné recenzi napsáno, že T50p jako by měly samostatný měnič pro výšky. Veškeré bicí jsou nádherně odděleny, jakoby vás někdo mlátil paličkami přímo do bubínku, miloval jsem poslouchání doznívajících činelů někde v pozadí... Středy zněly asi tak, jak by znít měly, i když jsem měl občas pocit, jako by byly „ve stínu“ úžasných výšek. Spodní pásmo je téma samo o sobě. Například oproti DT 231 je basů znatelně méně a to se nedá říct, že DT 231 by byla basová sluchátka. Nízké frekvence mi zněly trošku povrchně (bez "těla"), upozaděně, jakoby hrané jen z povinnosti. Ve světle Tomášova textu je však možné, že chyba byla (jako už klasicky) v usazení, což je zkrátka neuralgický bod „tépadesátek“.
O izolaci v souvislosti s Grady nemůže být ani řeč. Koho snad napadlo, že by je využíval třeba pro cestování vlakem, nechť si dá studenou sprchu a porozhlédne se jinde. Tahle sluchátka pro sebe vyžadují absolutní klid a zároveň tolerantní spolubydlící, neboť hrají ven stejně jako dovnitř. Posluchači se však za tento drobný ústupek odmění skvělým hudebním zážitkem.
První dojem z „osmdesátek“ byl, že zní jako „Beyery Light“ - uzavřenou dynamiku vystřídala vzdušná lehkost. Vyššímu pásmu sice chybí ta přesnost a čirost, ale i tak je jejich podání na vynikající úrovni. Co Grada ztrácí na výškách, bohatě doženou na středech. Zapřísáhlí „hifisti“ nemohou překousnout způsob, jakým John Grado svá sluchátka vyladil, ovšem pokud díky tomu můžu poslouchat to úžasné brnkání na kytaru a výrazné vokály, dokážu se přes tyto výtky přenést. V oblasti spodního pásma lze nejzřetelněji pozorovat přínos nových náušníků, které slyšitelně dodají hloubku base, kterou opravdu cítím až v uchu. Celkově „plné“ naušníky přispívají k zastřenějšímu, uvolněnému zvuku. Ideální pro poslech na pozadí. Poslední dobou zvažuji, zda se vydat cestou nějakého modu a dodat opět říznost výškám, nebo zachovat status quo.
Nové náušníky přidali sluchátkům na basu.
Celkově jsou si sluchátka docela podobná. Objektivně měly hi-tech Beyerdynamicy přesnější projev a proto by je někdo mohl označit za lepší z dvojice. Přechodu na Grado však nelituji, už jen proto, že mě konečně z poslechu nebolí hlava. Jsou to neuvěřitelně muzikální sluchátka, nejsou tak únavná a dá se na nich poslouchat i na pozadí při jiné činnosti. Přitom mají pořád daleko do nějaké deky.
škoda, že už nedělají HP1000/HP2 
