Tady ještě zpětně přidávám nějaké fotky bývalých sluchátek a příběh, který se s nimi váže, pro ty, kteří mají chuť si o nich něco přečíst...
Denon D7000:Tato sluchátka byla mojí první audiofilní akvizicí, samozřejmě na doporučení jiných, neboť já sám jsem v té době nemohl tušit, co od kvalitních sluchátek vlastně očekávat. Zkrátka jsem chtěl do toho vlaku naskočit a příliš nedbal na to, jak bezpečné to bude
D7000 podle mě nebyly za svoji cenu vyloženě průšvih, ale nedostatků se u nich dalo najít hodně – ať už rezonance na středních basech a nižších výškách, tak značně nevyrovnaná frekvenční charakteristika (trochu dunivý bas, vcelku potlačené středy a příliš výrazné výšky). Napadá mě, v souvislosti s názory jiných uživatelů na tyto Denony, paralela s DT880 a HE-400 – pro některé relaxační či dokonce temnější sluchátka, pro jiné světle znějící až sluchátka nepříjemná na dlouhodobější poslech – já se, možná bohužel, řadím spíše do té druhé kategorie. Používal jsem na ně docela účinnou ekvalizační křivku, protože v původním stavu byly příliš nevyrovnané. Prostorovost zvuku však byla na to, že se jedná o uzavřená sluchátka, fajn... A komfort též.
Audeze LCD-2 rev2:Po necelém roce vlastnění D7000 jsem se rozhodl, opět především na základě doporučení ostatních, vyzkoušet tehdy žhavé Audeze LCD-2 rev2... a byla to už lepší trefa do černého, byť komfort mě u nich pravda zrovna neoslnil. Jejich největší doménou byla kooperace pevného, lineárního a hlubokého basu s bohatými středy, nádherně vykreslujících vokály. Výšky, které jsem u nich vždy bral spíš tak nějak do počtu, se po nějaké době ukázaly být problematické (příliš temné) stejně jako jejich docela nedimenzionální prostorovost, a tudíž jsem se již po dvou měsících začínal porozhlížet po něčem lepším...
Sennheiser HD800:…což měly být vlajkové Sennheiser HD800. Audeze v porovnání s nimi nebyly vyloženě horší, ale na poměry sluchátek téměř 3D prostorovost a neuvěřitelná míra vzdušnosti, rychlosti a detailu v podání HD800 zkrátka zvítězili. Na Sennheiser HD800 mám velmi dobré vzpomínky – vynikající komfort stejně jako zvuk, který mi dovolil slyšet v nahrávkách prakticky vše, byť občas za cenu přílišné světlosti a někdy i ostrosti. Oba tyto problémy docela účinně řeší Anaxilus mod podle Changstaru, já měl však po roce vlastnění potřebu se posunout dál… Měl jsem pocit, že je stále co objevovat a že jsem stále ještě nenašel ten „svůj zvuk“. Zároveň jsem cítil, že mám v audiu až příliš mnoho peněz a potřebuju tudíž trochu zvolnit. Musím rovněž zmínit, že jsem u nich vždy slyšel určitou tendenci k zrnitosti, která mi s odstupem času začínala vadit.
Sennheiser HD558:Během toho roku, kdy jsem vlastnil HD800, jsem se rozhodl otci pořídit levná, avšak relativně kvalitní sluchátka… Po delším průzkumu jsem zvolil HD558 a dodnes toho nelituju – především z druhé ruky se jedná o vynikající volbu pro začínající audiofily (kteří nemají rozpočet na něco za 5+ tisíc kč). Z ryze technického hlediska HD558 (stejně jako HD598, na které se dají HD558 defacto modifikovat) trochu zaostávají za profláklou trojici Q701/HD600/DT880, ale to jim nijak neubírá na vcelku vyrovnané frekvenční charakteristice a dobré míře prostorovosti, což bych rozhodně nebral v dané cenové kategorii za samozřejmost. Komfort je u těchto sluchátek rovněž velmi dobrý (jemný a chladivý velur!), takže mé doporučení určitě mají.
AKG K712 Pro:Nejen můj otec potřeboval sluchátka… Ve stejné situaci se ocitl i můj kamarád a jelikož povolil vyšší rozpočet, mohl jsem se tentokráte rozšoupnout značně víc! Po pečlivém zkoumání trhu včetně osobní návštěvy Audigo za účelem poslechu mnoha modelů nižší a střední třídy, jsem došel k závěru, že vybrat něco kvalitního a všestranného bude složitější, než jsem čekal. Měl jsem v plánu vybírat ze sluchátek jako Beyerdynamic DT880, Sennheiser HD600/HD650, AKG Q701, možná i nějakých Shure či Audio-technika… Avšak všechna selhala. Rozhodl jsem se tedy trochu zariskovat a zkusit tehdy nové a slibné AKG K712 Pro s tím, že pokud nebudou vyhovovat, vrátím je. Tato AKGčka naštěstí byla trefou do černého a jsem rád, že jsem měl možnost je pár týdnů osobně vlastnit. Oproti předchozím modelům x7xx řady mají konečně dostatek basů a méně výrazné výšky, témbr a vokály jsou pak vlivem většího objemu basů rovněž trochu přirozenější. Prostorovost zůstala oproti předchozím modelům prakticky totožná a komfort byl vlivem lepšího hlavového mostu potěšitelně vylepšen. Největší devízou, dle mého názoru, je jejich všestrannost – velmi dobrý komfort, velmi dobrá technická kvalita zvuku včetně prostorovosti a docela vyrovnaná frekvenční charakteristika.
Hifiman HE-4:Na radu svého dobrého přítele jsem asi půl roku nazpět pořídil zalevno Hifiman HE-4 a doufal v to, že po HD800 to nebude přílišný skok v kvalitě směrem dolů. Kupodivu však překonala veškerá má očekávání. Byl jsem nadšen tím, že kombinují bas a témbr Hifimanů spolu se vzdušností, prostorovostí, rychlostí a hyperdetailností HD800... Navíc za zlomek ceny Sennheiserů! Popravdě řečeno ta sluchátka byla tak dobrá, že mi HD800 ve finále takřka vůbec nechyběly. Modifikacemi, do kterých jsem se po první zkušenosti skrze HD800 naplno ponořil, se mi z nich podařilo udělat rozumně vyrovnaná a jemně znějící sluchátka, čímž jsem adresoval jejich problematické body – trochu potlačené středy, určitou ostrost ve výškách a zároveň jemnou zrnitost. Stále zněla trochu světleji než HE-500, ale jinak měla překvapivě vcelku navrch. Jsou to jediná sluchátka, jejichž bas mi bude do budoucna chybět - nádherně lineární a pevný s určitým důrazem na nejnižší slyšitelné části spektra.
Audeze LCD-2 rev1:Zcela náhodou jsem tou dobou, kdy u mě kralovaly HE-4, objevil na internetu inzerát na LCD-2 rev1, a to za cenu, která se nedala odmítnout… Řekl jsem si, že je zkrátka musím zkusit, že je přece případně v pohodě prodám. V minulosti jsem se dočetl, že rev1 mají údajně znít nejtemněji a „nejorganičtěji“ z celé Audeze řady, s přenádhernými vokály a bez jakéhokoliv náznaku ostrosti či sykavosti, což mohlo v porovnání s trochu světlejšími a detailnějšími HE-4 tvořit dobré kombo… tedy alespoň na papíře. První dojmy však byly dost rozpačité – velmi špatný komfort (horší než u rev2) a zároveň nečekaně zahuhlaný zvuk, kde byly evidentně slyšet nějaké rezonance a násálnost vokálů. Prostor byl zároveň extrémně nedimenzionální. Podařilo se mi ta sluchátka zvukově trochu „otevřít“, zesvětlit a vokály neutralizovat (skrze jemné úpravy) natolik, že frekvenčně na tom byla podle mě velmi dobře, rezonance a zahuhlanost však stále zůstávaly. Bylo slyšet, že samotné měniče mají potenciál a zvuk, který vydávají, náleží výše než do střední třídy, to okolo (konstrukce, náušníky) však pravděpodobně pokulhávalo. Rev2 podle mého názoru tyto problémy neměly a pokud ano, tak ne do takové míry, aby to bylo zjevné. Nedá se jim však upřít, že mě skrze svoji tonalitu (po provedení modifikací) určitým způsobem navnadily, tudíž jsem prodal je i HE-4... a hledání ideálu, v tuto chvíli skrze modifikované HE-500 a Paradox Slant, pokračuje.