Ono je to dvojaký. Kondíky na výstupu přehrávače být musejí už v momentě, kdy je napájený nesymetricky - už jsem psal, že v klidu je na výstupu běžného zesilovače polovina jeho napájecího napětí, aby dokázal správně zesílit obě půlvlny signálu. Výstupní signál se odebírá tak, že druhý pól zátěže se spojuje se záporným pólem zdroje. A každý, opakuju KAŽDÝ přehrávač má na svém výstupu zesilovač - byť s minimálním výkonem, ale je to zesilovač - už jen proto, aby "utáhl" připojená sluchátka. Kdyby na tom výstupu byla trvale polovina napájecího napětí, po připojení sluchátek by začal okamžitě protékat stejnosměrný proud, který by nepřinášel žádný účinek krom zatížení koncového stupně zesilovače, jeho napájecího zdroje a připojených sluchátek.
Hodnota tohoto proudu by byla určená podle Ohmova zákona pouze velikostí oné poloviny napájecího napětí a součtem impedancí zapojených v celém obvodu. Veškerý výkon tohoto proudu by se měnil zbůhdarma na teplo, žádný jiný účinek by tento proud neměl. Proto se na samotný konec takto napájených zesilovačů zapojuje kondenzátor - jeho kapacita je určená tak, aby se i při nejnižších přenášených frekvencích nestačil během jedné půlvlny signálu plně nabít nebo vybít. Je to proto, že tento kondenzátor se během kladné půlvlny výstupního signálu nabíjí - jeho "volný konec" je přes zátěž spojený se záporným pólem zdroje. V kladné půlvlně tedy proud protéká z výstupu zesilovače do kondenzátoru a z něj přes zátěž do společného pólu. Tím se kondenzátor postupně nabíjí. V záporné půlvlně, kdy se polarita signálu změní, se výstup zesilovače stává zápornější než předchozí kladnou půlvlnou nabitý s výstupem spojený kondenzátor - směr proudu se obrátí a proud teče z nabitého kondenzátoru zpět do výstupu zesilovače a z něj do záporného pólu zdroje. Přitom přes tento záporný pól zdroje se proud vrací do záporného pólu kondenzátoru - přitom zároveň protéká přes zátěž a tím se na ní dociluje opačné polarity signálu.
Aby se signál neovlivnil postupným nabíjením kondenzátoru, kdy se kondenzátor stává zdánlivě větší impedancí, musí být jeho kapacita dostatečně velká, aby se i během nejdelší procházející půlvlny nestačil nabít natolik, aby ovlivnil průběh - to je ta známá poučka, že kapacita kondíku se musí volit s ohledem na nejnižší přenášený kmitočet a že příliš malý kondík omezuje basy = nízké frekvence. Jeho kapacitu určuje zatěžovací impedance a nejnižší přenášený kmitočet tak, aby kondík nekladl zbytečně velký odpor průchozímu signálu nízkých kmitočtů. Přitom hraje roli i zatěžovací impedance - pro vyšší impedanci stačí kondík s nižší kapacitou, aby byl dosažen stejný dolní přenášený kmitočet.
V přehrávačích, ke kterým se můžou připojit různá sluchátka s nejrůznější hodnotou impedance, je důležité zvolit co nejvyšší možnou kapacitu, aby ani připojení nějakých extrémních sluchátek s velmi malou impedancí nezpůsobilo nevhodné chování výstupu. Do situace také vstupují určité hifistické požadavky a názory, že například běžné elektrolytické kondíky ve funkci vazebních "kazí zvuk" a tak je nutno je ve velmi kvalitních zařízeních nahrazovat buď kondíky bipolárními, nebo rovnou svitkovými atd. V protikladu je pak požadavek na co nejmenší objem těchto součástek.
No a docházíme k momentu, kdy zjišťujeme, že nějaký výrobce navrhl a pustil na trh zesilovač určený k připojení k těmto přenosným přehrávačům. Všeobecně jsou tyto přehrávače napájené nesymetricky, musejí tedy pro svou dobrou funkci mít kondík na výstupu. Výrobce zesilovačů si proto řekne "proč bychom na vstup zapojovali další kondík, když už v přehrávačích kondík být musí?" a jednoduše tam žádný kondík nedá. Ušetří 2 centy na každém zesilovači za součástky a další cent na menším počtu operací při montáži a ve výsledku milión dolarů na celé výrobě...
Druhotnou příčinou absence takových kondenzátorů na vstupech taky je, že po spojení přehrávač - zesilovač by oba vazební kondíky byly spojené do série, což samozřejmě vede podle známých vztahů ke SNÍŽENÍ výsledné kapacity - což by mohlo vést k ovlivnění dolního přenášeného kmitočtu. Zde jsou ale jakékoliv obavy zbytečné, protože dolní přenášený kmitočet neovlivňuje jenom kapacita zapojená v přívodu, ale také impedance (vnitřní odpor) vstupu zesilovače - a ta je tak vysoká, že dolní přenášený kmitočet by byl dostatečně nízký i při kapacitě menší než desetina běžně používaných výstupních kondenzátorů v přehrávačích. impedance sluchátek totiž obvykle nebývají vyšší než 100Ω a nejobvykleji se pohybují v rozmezí 16 - 32Ω. Vstupní impedance nejobvyklejších zesilovačů přitom jsou mnohem vyšší, řádově desítky kΩ. Pro dostatečně kvalitní přenos nízkých kmitočtů do zesilovače by proto stačila kapacita i více jak 100x menší, než je potřebná pro kvalitní přenos do sluchátek...
Nu a včíl mudrujte, ogaři...
je mi tady z toho na blití.