Vzhledem k nejrůznějším pořízeným záznamům sice kladu důraz na loseless formáty, ale stalo se mi, že i mp3 znělaVELMI zajímavě. Naposledy sbírka od Marie Boyne, kterou jsem nemohl sehnat ve FLAC. Nemusím naopak RIPy a remastery vinylů, kde je slyšet "neduh" elpíček. Vše je o kvalitě nahrávky a ne o formátu. Známý mi pustil LP soundtracku z Kill Billa a byl to naprostý průjem, pak hodil nějaký extra vinyl od Muse a spadla mi brada jaká strhující dynamika byla v nahrávce, kterou u FLACu těžko člověk najde. Proto neodsuzuji před poslechem žádný formát ani písničku, i když mp3 jsou v mé sbírce zastoupeny v řádu jednotek %
. Přesto vím, že mě gramec časem nemine až na to bude prostor a čas.