Hergarok (Amarok) jede jak na pásu
Mně od něj dorazil balíček dneska a tak se taky podělím o pocity z Amarok Zera (zahořenej byl už cca 500 hodin předtím), došlo k výměně celýho sluchátkáče a operáků na LT. Hraju FLACy ze zvukovky Asus Xonar DG, SPDIF do Zera, z něj cinche do Pioneer A-757, oldschool skvělej zesák. Repro Tesla ARS 1054, sluchadla Aleessandro MS1.
Poťák: Díky bohu za to otáčení poťákem! Neurve mi to hlavu při omylem drcnutí do knoflíku a obecně je ten chod teď prostě přirozenější a nikde nic necvaká a nelupe.
Zvuk na bedny: Ta moje sestavička obecně hraje nejlíp "akustický věci" (Ani DiFranco - Revelling, například, Dave Mathews Band...) a tak jsem testoval hlavně tady na těch věcech. Oproti origo Zeru se asi největší změna udála v basech (ARS 1054 s nima šetří co to jde), kterých je o dost víc, ale ne nepříjemný. Pominu tady termín "neaudiofilský"... je jich prostě víc, jsou přirozenější, pevnější a takový zábavnější
. Mám nejraději klasickej analogovej sound a v podstatě se dá říct, že zvuk se tady dost přiblížil vinylu, frekvence se mi zdají krásně vykreslený, slyším víc detailů a celkově se díky lepšímu podání basů ten zvuk krásně zakulatil. Středy se mi zdály dobrý už i před úpravou a co se týče výšek, tak tady zatím nevím, spíš si nepamatuju, jaký byly předtím, ale nevidím v nich zlo, nijak nepříjemně nelezou, necinkají, neřežou, zdají se mi přirozený.
Druhá věc, u které jsem zaznamenal velkej rozdíl, je prostor. 1054 jsou klasický panelákový obývákovky a v prostoru, kde je mám, fungují nádherně. Ovšem po poslechu prvního songu z Revelling mi spadla čelist. Ani DiFranco mi téměř leze do pokoje střešním oknem, ten zvuk se prostorově dost podstatně rozšířil a protáhl směrem dopředu, takže v některých pasážích se mi to fakt zdá, jako bych měl mnohem větší pokoj...
Pocitové summary: Krásnej, teplej, kulatej, téměř analogovej zvuk s parádním prostorem, kterej mě nesmírně baví. Nemůžu srovnat DACana s nějakýma o pár tříd lepšíma kouskama, ale Zero se mi momentálně jeví po úpravě jako krutá krabička:) Nejlíp mu sedí klidnější věci, akustický a obecně ty, kde je kvalitní nahrávka a může tak pěkně oddělit nástroje a hlas (mimochodem krásně přirozenej). Klasika taky paráda, ale tu jedu spíš z vinylu. Metálek a kytarovky mají skvělý středy, zpevnily a prokreslily se basy (hlavně bicí dostaly "kontury" a takovou tu "tečku").
Sluchátkáč: No tak tady jen krátce. Zvuk je prostě jinde. Poznám to i na MS1, což jsou bohužel sluchátka, který popírají prostor a nemůžu tak hodnotit, jestli se nějak výrazně na sluchátkáči změnil, ale předpokládám, že ano. Ovšem konzistencí nástrojů a oddělením se to posunulo jinam. Zpěv krásně a jemně převyšuje zbytek, projasnil se. Bílé Inferno od Bittové je lahůdka. Obecně se zvuk zpevnil, zpřesnil a je (řečeno optikou optiky
) ostřejší, míň rozmazanej.
Závěrem: Bohužel, jako s každým posunem ke kvalitnějšímu zvuku, i tady dojde k tomu, že přestasnu poslouchat některý věci, protože prostě ze Zera teď patrně leze, jak jsou některý hodně špatně udělaný, slitý, blbě zmixovaný, frekvenčně přizpůsobený takovým těm basovo-výškově orientovaným poslechovým zařízením s max možným "wow-efektem". A to nemluvím o clippingu, kterej se asi v poslední době stává všemi dobrovolně ignorovaným a akceptovaným faktem (Unto The Locust od Machine Head je toho nejjasnějším příkladem, bohužel ...)
Pokud dojdu ještě na něco, napíšu. Každopádně Amarokovi děkuji tímto i veřejně, skvělá práce!