Zvuk "kvalitních" formátů-mizérie

[bluenite]

Tohle není typický dotaz, ani pokus o flamewar. I když na konci dotaz vznáším. Spíš mi jde o osobní postesknutí nad kvalitou zvuku digitálních souborů vůbec.
Jsem z generace odchované dovozovými vinyly 70.-80.let, pouštěných na gramochassis typu NC+něco. Ty se většinou připojovali k zesilovači Tesla. Movitější si mohli dovolit něco z tuzexového dovozu (např. Pioneer, Aiwa). Zdroje zvuku byly většinou vinylové LP desky, nebo záznamy na kotoučových magnetofonech, nebo CC kazetách (stějně z těch vinylů od lidí, co je poskytli k nahrání). Zvuk byl analogový, praskal, plný šumů (na kazetách bez dolby B/C). Bylo v něm ale něco, co se dnes u digitálních souborů nevyskytuje. Osobně jsem si to uvědomil poměrně nedávno, když jsem slyšel jednu oblíbenou nahrávku, kterou jsem kdysi vlastnil na tom vinylovém LP. Nemluvím o 128kbitové mptrojce, ale o flac, nebo ape záznamu, který by měl být stejný jako "originál" master. Pouze teoreticky. Opravdu, když jsem ten záznam slyšel a to na kvalitní aparatuře Denon, myslel jsem že mám špatný sluch. Možná to bude pravda, všichni stárneme. Nebyl to ale pouze můj dojem. Jednalo se o akustickou jazzrockovou muziku 80.let, nepodstatné jakou. Dynamika plochá, basy jako ze studny, nejhorší to bylo s výškami činel nebo perkusí, které tam nebyly prakticky vůbec. Dlouhá léta z donucení situací poslouchám muziku z digitálních zdrojů, omezuji mp3 maximálně. Je to ale opravdu bída a mizérie, kam se "střední" kvalita poslechu dostala. I když jsem měl možnost slyšet super kvalitní aparatury různě u známých, kteří investovali 7místné částky, subjektivně je dojem ze zvuku skoro stejný.
Pamatuji si z minulosti na sound procesory typu dbx, které upravovali zvuk. Určitě jsou i dnes, podělí se někdo o zkušenost, jestli se nimi tento zvuk dá "vylepšit"?
Díky za reakce
Petr

[anonymni]

Ať už máš hudbu ve formátu FLAC, WAV, MP3 nebo jakémkoli jiném, vždycky může daný soubor hrát maximálně tak kvalitně, jak kvalitně hrál původní zdroj ze kterého byl daný soubor vytvořen. Degradovat zvukovou kvalitu souboru je snadné.
Na druhou stranu ale formát souboru který posloucháš, sám o sobě kvalitu nahrávky, nebo zdroje ze kterého byl vytvořen, nevylepší. To že přehráváš FLAC nebo WAV, není záruka kvality. A stejně tak že je něco FLAC, WAV, nebo APE ani náhodou neznamená že je to automaticky stejné jako originální nahrávka.
A pokud všechno co posloucháš hraje tak mizerně jak říkáš, pak je chyba někde jinde, ne v přehrávaném formátu.

[Bína]

Nostalgie je ten nejhorší druh Hi-fi...

[marts]

Pamatuji si z minulosti na sound procesory typu dbx, které upravovali zvuk. Určitě jsou i dnes, podělí se někdo o zkušenost, jestli se nimi tento zvuk dá "vylepšit"?

Pokud máš na mysli "dbx compander" tak ten sloužil především pro zachování odstupu signál-šum při pořizování záznamu na pásku a následném přehrávání a tím vlastně udržení dynamického rozsahu zaznamenávaného zdroje. Fungovalo to tak, že při nahrávání se vstupní signál zkompresoval (snížila se dynamika - silné zeslabilo, slabé posílilo) a takto stlačený signál se zaznamenal na pásku. Při přehrávání se pak signál "roztáhl" (expandoval) na původní rozsah - silnější více zesílilo, slabší zeslabilo - tím se zeslabil šum který tam přidala páska.

viz. http://www.oldaudio.nl/ruis/ruis%20eng.html

Kdysi velmi dávno jsem měl na vyzkoušení model 228.

[EKKAR]

To co popisuje Bluenite není ani tak nostalgie po starým analogovým zvuku, jako následek záměrnýho prznění a kurwení původních zvukovejch nahrávek plus výroby novejch už v tom zkurweným provedení. Výrobcům hudebních "produktů" vůbec nejde o to, vyprodukovat ne co možná nejkvalitnější nahrávku, kterou v poslouchatelný kvalitě dokáže přehrát aparatura za desítky tisíc českejch kulatejch, ale vypustit na trh "cosi", co bude hrát v co největší hlasiosti a srozumitelnosti i z naprosto nevhodnejch reprodukčních "zařízení", kterýma v dnešní době z 95% případů jsou nejrůznější "empétrosky" ať už samostatný, nebo vestavěný v chytrejch founech a nebo provozovaný ve formě streamovejch přehrávačů z netu - a u těch ještě navíc jde o co nejnižší využívanej datovej tok, jednak aby "nežraly data", druhak aby i mizerná přenosová linka "utáhla" co nejvíc.
Prostě doslova a do písmene výrobci hudebních nahrávek nejdou po co nejvyšší kvalitě, ale po co nejvyšší kvantitě za co nejmenší cenu a s co možná největší dostupností "každýmu kdo chce". Ruku v ruce s tím jde i snaha donutit posluchače "přijmout za svý, že TOHLE je kvalita". Naprosto běžně distribuovaný streamovací služby s bitrate 128kb/s se tvářej jako hi-fi - ale ve skutečnosti mají kmitočtovej rozsah upižlanej digitálním filtrem tak, že ve výsledným zvuku prakticky nejsou basy - a kvůli tomu se musejí konstruovat a prodávat "maga-ultra-bass-boost" systémy, aby to aspoň nějaký basy mělo, nejsou tam pořádný vejšky, protože přenášet a reprodukovat kmitočty nad 15kHz je nerentabilní, dynamika celýho signálu je ušmiknutá limitérem tak, aby to co nejvíc dusalo - protože o to přeci jde...

Kdo si pak takovou "nahrávku" pustí na aspoň trochu kvalitním aparátu, nestačí nad takovou "kvalitou" kroutit hlavou. Stačilo by se podívat na požadavky daný dnes už historickou normou DIN 45 500 (byla definovaná na přelomu 60. a 70. let MINULÝHO STOLETÍ = dneska je přes 50 roků stará !!!!!!!), která byla v podstatě první normou na světě, která definovala požadavky stereofonních přenosů a záznamů včetně požadavku na vysokou věrnost reprodukce - a taky uváděla meze pro frekvenčně-amplitudovou charakteristiku i pro dynamickou charakteristiku všech článků řetězce. Mimochodem obyčejnej blbej analogovej gramofon s LP deskou a krystalovou (!!!) přenoskou TESLA typu VK-4301 nebo 4302, případně s "dederónskou" CS-29 tuhle normu s naprostým klidem splňoval (jedinej požadavek byl, aby měl řemínkem poháněnej subtalíř, protože mechanika s pohonem pomocí mezikola do talíře a tím i do zvuku zanášela nadměrně vysokou úroveň brumovýho signálu a vibrací od motorku) !!!!! Dnešní doslova průser je ovšem v tom, že "moderní" streamovací "služby" a další zdroje digitálních "hudebních produktů" jsou ve svojí kvalitě DALEKO HORŠÍ, než bylo to starý gramošasí - s jedinou výjimkou. A tou je šum - digitální signály prostě nešumí. Jinak jsou ale co se frekvenční a dynamický charakteristiky MNOHEM HORŠÍ, než dneska už historický analogový rádio vysílaný na dlouhejch a středních vlnách pomocí amplitudový modulace - protože tam byl dynamickej rozsah nastavenej na zhruba 25 - 30dB, zatímco dynamika dnešních streamů je s bídou 5-6dB, zázrakem je dynamickej rozsah 10dB ... A na FM pásmu u komerčních stanic je to nemlich to samý - původně Hi-Fi rádia, šířící převážně vážnou hudbu ve stereu a se skoro koncertním dynamickým i frekvenčním rozsahem v řádu 45dB a 60Hz-15kHz dneska přecházejí na monofonní provoz s limitovanou dynamikou i frekvenčním rozsahem (zvedá to energetickou účinnost vysílání = při stejným povoleným maximálním výkonu je větší dálkovej dosah signálu, protože vysílač v podstatě trvale "jede" na maximální modulaci i výkon a snižuje to frekvenční přesah do sousedních "kanálů"). Ve finále pak komerční vysílání "zasáhne" větší území = vysílaná reklama ovlivní větší počet lidí = vyšší rating znamená i možnost žádat vyšší cenu za reklamní čas ...

Suma sumárum a ergo pětikilový kladivo, vždycky jde o prachy - a vždycky a výhradně jenom o ty, který přetečou z kapes obyčejnejch lidí do kapes prodejců a výrobců ...