Přátelé ... včerejší potřeba dostat stromek na místo určení byla skoro dramatická.
Po sněhové nadílce a následném dešti vše namrzlo a tak, aby strom prolezl balkónovými dveřmi, jsem ho stahoval lanem
No, zabrat jsem moc nechtěl - aby větve neruply. Nakonec se vše zdařilo a strom byl uvnitř bytu, jenže. Jenže - jak tam byla ledová krusta vše začalo tát a na plovoučce se vytvořila nehezká a nebezpečně vyhlížející kaluž. Chvála myšlence, že pomohou dvě staré, statné, poctivé deky, které rychle vodu zlikvidovaly a pomohly ji lapat i dále.
Slova která padla, když jsem pod stromkem v mokřině ležel, zveřejňovat nebudu. Proč jsem ležel v mokřině? No, ono se při hustotě stromku zpočátku nezdálo, že kmen je dosti křivý. A sice ho v dolní části oholili, ale v rovině spodní části kmene, zcela v rozporu s těžištěm. Ne, že bych cosi podobného nezažil již dříve. Ovšem nebylo to tak náročné a v mokru. Navíc jsem vybral opravdu hodně hustý stromek, který byl ještě nasátý vodou, což přispělo k navýšení váhy.
Nakonec se vše zdařilo. Ve třech lidech jsme to zvládli. Nadával jsem, že příští rok bude umělák, ať si říká kdo chce, co chce. Vím ale, že asi nebude. Přírodní má svoji krásu, a pokud stále budu zůstávat dítětem, budu chtít také svůj přírodní stromek.