od EKKAR 2. 2. 2017 22:20
Příklad - máš v plánku v každým kanálu 3 kondíky 220nF. Pozice C101, C2102 a C103 v jednom kanálu, C201, C202 a C203 ve druhým - číslo na pozici jednotek musí označovat stejnou pozici ve schématu. Celkem teda potřebuješ 6 kousků.
No a včil jak to spácháš.
Koupil si jich kvůli výběru 10 a máš hodnoty (přesně změřený v nanofaradech) 210, 215, 3x217, 219, 2x220, 222 a 225. Jeden pár už máš "hotovej" - to jsou ty dva kousky s přesným nominálem. Vezmeš se a jeden osadíš na pozici (například) C101, druhej na C201. Důležitý je, aby ta pozice byla v obou kanálech stejná - například RC člen v kolektoru vstupního tranzistoru, ne každej kondík někde jinde.
Další nejbližší hodnota je ten 219nF, ale "je sám" - potřebuješ k němu další kus. V tenhle moment máš dvě možnosti - buď jako druhej vezmeš ten kousek 222nF a paralelně k tomu 219nF připojíš maličkej keramickej kondíček 2,7nF (budeš mít teoreticky 221,7nF) nebo 3,3nF (teoreticky součet kapacit 222,3nF) - obojí je jen o 0,3nF "vedle od parťáka", anebo využiješ jeden kus z trojice 217nF a paralelně k němu připojíš kondík 1,8nF nebo 2,2nF - tím se dostaneš do těsnýho okolí 219nF (zase ±0,2nF). Ty malý už nemusíš vyměřovat, odchylky i ±10% od jejich kapacity nezpůsobí kvůli malý výchozí hodnotě žádnou vyšší odchylku od výsledný složený kapacity. Takhle složenou dvojici osadíš na pozici (například) C102 a C202 - zase jako ty předchozí.
A jako třetí pár vezmeš dva z tý původně vyměřený trojice 217nF - a buď je použiješ tak jak jsou na poslední pozici v každým kanále (odchylka kapacity bude asi 1,4% do mínusu), nebo ke každýmu z nich připojíš paralelně malou keramiku 2,7nF nebo 3,3nF - výsledná kapacita bude buď 219,7nF (-0,1% odchylka) nebo 220,3nF (odchylka +0,13%).
Takhle se "laboruje" s kapacitama i s odporama hlavně ve zpětný vazbě nebo v kompenzačních RC článkách v cestě signálu = tam, kde ovlivňujou přímo svojí hodnotou kapacity rezonanční kmitočet a tím i přenosovou cháru. S kondenzátorama určenýma jako blokovací (= většinou jsou jedním koncem na společným vodiči a ve schématu fungujou v drtivý většině jako zkraty pro vf složku v napájecích vodičích, nebo jsou paralelně k odporu v emitoru tranzistoru a podobně) se tolik trápit nemusíš, u nich je tolerance i ±20% snesitelná. U těch vyměřovanejch a kritickejch hodnot je důležitější, aby na stejný pozici v obou kanálech byla co nejmenší odchylka mezi kusama v páru, než odchylka mezi pozicema v jednom kanálu - i když tam je taky důležitá shoda, tak ale je míň slyšet taková odchylka, která je v obou kanálech stejná, i když může bejt v absolutním měřítku větší od normy = není to tolik slyšet, když oba kanály hrajou stejně "šišatě", ale není mezi nima rozdíl proti tomu, když jeden kanál hraje ideálně "podle cháry" a druhej se od něj v jednom detailu odlišuje. V prvním případě totiž rozdíl poznáš až při srovnání s jiným zesilovačem - v tom druhým máš ten rozdíl "na talíři furt".
Když to převedu do hypotetickýho schématu popsanýho vejš, tak je důležitější, aby se mezi sebou víc shodovaly tyhle páry: C101 s C201; C102 s C202 a C103 s C203, než aby se přesně shodovaly kondíky příslušný jednomu kanálu = C101, C102 a C103 spolu mezi sebou.
je mi tady z toho na blití.