//Jersey II.: Svůj článek jsem z osobních důvodů stáhl.. Diskuze pod tímto článkem může tudíž působit malinko zmateně..
Jak vybírat sluchátka
Problematika sluchátek rozhodně není tak jednoduchou záležitostí, jak by se mohlo na první pohled zdát. Předně je nutné uvědomit si, jakou úlohu mají sluchátka vlastně plnit. Pokud se uživatel (posluchač) spokojí pouze s tím, že mu sluchátka budou jakž-takž přehrávat jeho oblíbenou muziku, má vlastně vyhráno a nemusí se jejich výběrem už více zabývat. Jiná situace pochopitelně nastane v případě, že začne sluchátka vnímat jako jekési "osobní reproduktory" a žádá od nich, aby byly schopny svým zvukovým projevem nahradit ony velké "bedny". Při výběru těchto sluchátek se vám pokusím pomoci právě v tomto článku.
Z toho nejméně odborného pohledu můžeme sluchátka rozdělit na bezdrátová a "drátová". Bezdrátová sluchátka mají pochopitelně obrovskou výhodu ve snadné manipulaci s nimi, avšak tato výhoda je vykoupena nepříliš kvalitním zvukovým projevem. Vždy se skládají z vysílače a přijímače, vysílač je zpravidla opatřen konektorem cinch (6,3 mm) a pokládá se někde poblíž zdroje audio signálu (zesilovač, CD přehrávač...), přijímač bývá umístěn do hlavového mostu sluchátek nebo do některé z mušlí. Obojí potřebuje napájení, z čehož vyplývá nutnost udržovat baterie sluchátek v provozuschopném stavu, jinak se dočkáte nepříjemného chrčení v hlasitějších pasážích, v případě zcela vybitých baterií se nedočkáte dokonce vůbec ničeho. Bezdrátová sluchátka si dále můžeme rozdělit podle způsobu přenosu zvukového signálu mezi vysílačem a samotnými sluchátky. V případě tzv. INFRA sluchátek se o přenos starají světelné paprsky o jiné vlnové délce, než je schopen člověk vidět, podobně jako je tomu u dálkového ovládání televize či videa. Tato varianta je po zvukové stránce zcela nevyhovující, další nevýhodou je neschopnost signálu prostoupit různými překážkami (stěny) a z toho plynoucím přerušením reprodukce. Jiného způsobu přenosu signálu využívají radio-sluchátka, kde vysílač emituje elektromagnetické vlnění v řádu megahertzů (MHz), podobně jako vysílače pozemních radiových stanic. Přímač tento signál pochopitelně převádí zpět do podoby, jakou měl při výstupu ze zesilovače. V tomto případě opět dochází k poměrně snadno slyšitelné degradaci zvukového signálu, avšak zdaleka ne v takové míře, jako v připadě infračerveného přenosu. Výhodou oproti infra sluchátkům je schopnost prostoupit i stěnami bytu (podobně jako bezdrátový telefon), takže umožňují relativně volný pohyb posluchače. Nevýhodou naopak je nutnost častého dolaďování přijímače na správnou frekvenci, stejně jako u analogových tunerů. Jako vyjímka potvrzující pravidlo dobře poslouží sluchátka německé firmy Sennheiser (model IS 850 Digital), který využívá k přenosu sice infračervených paprsků, ale přenos probíhá digitálně a tak během něj nedochází k žádné degradaci signálu. Za tuhle hračku byste ale museli hrábnout poněkud hlouběji do kapsy, stojí totiž rovných 27.000 Kč.
Dále sluchátka můžeme rozdělit z hlediska konstrukce ozvučnice (to je víceméně tvar a výplň mušle) na otevřená a uzavřená. Otevřená konstrukce znamená, že vnější stěna mušle je poseta většími či menšími děrami umožňujícími výměnu vzduchu (a tím i jisté vyrovnávání tlaku) mezi zadní stěnou membrány a okolím. Otevřená sluchátka se obecně vyznačují mimořádně transparentním zvukovým projevem a velice nízkým zkreslením. Svými vlastnostmi jsou vhodná zvláště pro příznivce komornější muziky a malých hudebních těles, neboť právě při poslechu těchto žánrů může posluchač nejlépe vychutnat i ty nejmenší detaily hudby. Nepříliš vhodná jsou tato sluchátka pro posluchače elektrifikované taneční hudby (to je nejspíš naprostá většina návštěvníků těchto stránek), především díky jejich příliš vzdušnému charakteru reprodukce velice nízkých frekvencí (basy). Avšak pokud neposloucháte výhradně elektroniku, ale také jiné styly, a při poslechu elektroniky se snažíte vychytávat jednotlivé zvuky, jsou i přes uvedené "nedostatky" otevřená sluchátka pro vás vhodnou volbou. Já například už více než rok spokojeně poslouchám otevřená sluchátka Sennheiser HD 565 Ovation. Jedinou skutečnou nevýhodou otevřené konstrukce je pronikání zvuku do okolí posluchače, což může být obzvláště v noci poněkud na závadu. Uzavřená sluchátka naproti tomu poskytují dostatečné zvukové soukromí, avšak za cenu méně neutrální reprodukce především středních a vyšších frekvencí (hlas, housle, činely...), přičemž basy jsou přednášeny s mnohem větším důrazem (ale bohužel také s větším zkreslením) než u otevřených modelů. Tato sluchátka jsou vhodná především pro posluchače techna, popu a jiných stylů, které nevyžadují od konzumenta absolutní soustředěnost. Také je důležité napsat, že pro některé uživatele jsou uzavřená sluchátka jedinou možnou volbou, například takový DJ nemůže používat otevřená sluchátka, neboť by vůbec nic neslyšel. Pochopitelně výše uvedená charakteristika platí pouze mezi výrobky stejné kvalitativní kategorie. Je samozřejmé, že kvalitní (drahá) uzavřená sluchátka budou hrát o poznání lépe než levná otevřená.
Z hlediska principu převádění elektrické energie na energii mechanickou (zvuk) se sluchátka dělí na dvě hlavní kategorie, tj. elektrodynamická a elektrostatická. Elektrostatický princip používají výhradně sluchátka té nejvyšší, high-end, kategorie. Jsou buzena mnohem vyšším napětím než sluchátka dynamická (polarizační napětí elektrostatů bývá kolem 580 Voltů) a hlavním rozdílem oproti dynamickým sluchátkům je, že zvuk se nešíří od středu membrány směrem k jejímu okraji, ale vzniká rovnoměrně po celé ploše membrány. Obvykle se vyskytují pouze v otevřené variantě (viz výše) a jejich cena bývá vysoko nad možnostmi běžného posluchače (30.000 Kč a výše). Proto se jimi nebudu více zabývat. Druhou kategoríí jsou sluchátka elektrodynamická, kde zvukové vlny vznikají pohybem membrány připevněné ke kmitací cívce (klasický princip, pužívá se u většiny reproduktorů, sluchátek a mikrofonů). Kvalita zvukového přednesu závisí především na materiálu membrány, obecně platí, že čím lehčí a pevnější bude membrána, tím lépe budou sluchátka hrát. Vyskytují se jak v uzavřené, tak otevřené konstrukci. Cenové rozpětí je poměrně široké, od zhruba třiceti korun za nejlevnější "špunty" až do zhruba 10.000 konrun za špičkové otevřené modely (Beyerdynamic, Grado, Sennheiser...)
Dále se budu zabývat technickými parametry, na které byste se při nákupu měli zaměřit.
Základním kritériem kvality zvuku všech audio přístrojů je frekvenční rozsah. Udává se v hertzích (Hz, interval od-do), při určité toleranci (udává se v decibelech, dB), tj. nárust či pokles hlasitosti na určité frekvenci, obvykle na okrajích kmitočtového pásma. Dobře slyšící člověk je schopen vnímat tóny od 20 Hz do necelých 20 kHz (20.000 Hz). Ideální sluchátka by proto měla pokrývat celý tento interval, raději s určitou rezervou, a navíc ještě při co nejnižší toleranci, což znamená, že sluchátka budou reprodukovat všechny slyšitelné tóny stejně hlasitě. Mnoho výrobců i velice levných a nekvalitních sluchátek (Hama, Schneider, přenosné Sony, Panasonic...) udává rozsah bohatě překračující tyto požadavky, avšak nezmiňuje se již o použité toleranci. V případě, že určitou frekvenci sluchátka reprodukují s velkým zkreslením a navíc ještě poklesem třeba o 20 dB, neseriózní výrobce ji s klidným svědomím zahrne do frekvenčního rozsahu, avšak tento tón je při reprodukci již natolik překryt ostatními zvuky, že už není slyšet. Pro ilustraci - nárust hlasitosti o 3 dB znamená jednou tolik hlasitě, rozdíl 20 dB znamená poměr 10:1. Obvyklá tolerance u kvalitních sluchátek je dána hranicí právě oněch 3 dB. Ti nejserióznější výrobci poskytují údaj o frekvenčním rozsahu při toleranci 3dB a 10 dB, což dává poměrně přesnou představu o strmosti poklesu kmitočtové charakteristiky, ačkoli nejlepší by samozřejmě byl graf, kde jsou na jedné ose (třeba x) zaneseny frekvence (Hz) a na druhé ose (y) jsou vyznačeny decibely s co největší možnou přesností, výsledná křivka by v tom nejlepším případě byla téměř rovnoběžná s osou x v celém slyšitelném pásmu (20-20.000 Hz). Abych to shrnul : Slušná sluchátka mají frekvenční rozsah od 25 Hz do 19.000 při toleranci 3 dB, ty lepší 20 - 23.000 Hz a ty nejlepší elektrostatické modely zahrají i tóny o frekvenci vyšší než 70kHz, avšak již s poklesem kolem 10 dB. Hodně zajímavým modelem jsou elektrostatická sluchátka Sennheiser He 90 (Orpheus) dodávaná spolu s lampovým zesilovačem HEV 90. Tato kombinace se ještě na 75.000 Hz vejde do třídecibelové tolerance, při poklesu 10 dB dosáhne až na 100 kHz (!). Běžnému posluchači bohatě postačí sluchátka s rozsahem 20-22.000 Hz (±3dB).
Dalším důležitým údajem je impedance, tj. odpor obou sluchátek. Obvykle se udává pro frekvenci 1.000 Hz (1 kHz), jednotkou je Ohm (W). Platí, že impedance sluchátek by měla být podobná impedanci doporučené výrobcem audio komponentu, ke kterému budou sluchátka připojena. V současné době jsou doporučené impedance 50 a 600 ohmů a sluchátka tomu veskrze odpovídají. Proto se problémem impedančního přizpůsobení výstupu audio komponentu (výměna rezistorů) nemusí běžný uživatel zabývat, což je jedině dobře.
Neméně důležitým parametrem sluchátek je jejich citlivost (angl. sensitivity). Obvykle se (ne zcela správně) udává pouze v decibelech (dB) a platí, že čím je větší, tím lépe. Udávání citlivosti v decibelech je však z fyzikálního hlediska naprostý nesmysl, protože dB neurčuje žádnou konkrétní hladinu hlasitosti. Decibel se používá pro výjádření určitého poměru mezi jednotlivými veličinami. Jednotkou "hlasitosti", správně tedy tlaku zvuku, je (stejně jako u každého jiného tlaku) Pascal (Pa), minimálním, člověkem zachytitelným, akustickým tlakem je 0,00002 Pa. Decibel vyjadřuje poměr mezi tlakem uvnitř ucha posluchače a akustickým tlakem vyvolaným sluchátky nebo třeba reproduktorem. Zjednodušeně stačí uvést, že citlivost by měla být někde kolem 94-97 dB, skutečná hlasitost závisí na napětí a samozřejmě také na vzdálenosti od ucha posluchače. Charakteristická citlivost u reprosoustav se často udává v dB (2,83 V / 1m.)
Posledním parametrem, o kterým se má smysl zmiňovat, je celkové harmonické zkreslení (angl. "total harmonic disortion", THD). Tento parametr nám říka, jak moc je výsledný signál nelineárně (harmonicky) zkreslen (změněn) oproti originálu. Udává se v procentech a platí, že čím je menší, tím lépe. Řada různých nezávislých výzkumů ukázala, že zkreslení 1 % pro frekvenční rozsah 100 až 2000 Hz je nepostřehnutelné. Při frekvencích nižších než 100 Hz je nepostřehnutelné až 10 % (!) zkreslení.
Všem, kteří se rozhodli koupit si slušná sluchátka, přeji při výběru šťastnou ruku a čisté uši.
[napsáno někdy v roce 1999]