Sennheiser HD540 Reference 600 Ohm (
early production) vs HD560 Ovation 300 Ohm (
mid-late production)
Podobná tonalita, ale HD540 mají tvrdší, průzračnější zvuk, nástroje jsou přehledněji separované, scéna není koncentrována doprostřed a je výrazně širší - zvuky na stranách zní hlasitěji než uprostřed, prostředek ale netvoří prázdné hluché místo - hudba se v něm spojuje. Sluchátka by se mohla hodit na monitoring a "čtení hudby", chybí jim však feel - mají ho jen stopové množství. Zato HD560... jsou lahodnější, mají jemnější, kulatejší, příjemně “flavoured” zvuk, který není směrován na referenční čistotu a přehlednost, ale na zážitek. Hudba hned ožije a má duši. Zvuk je koncentrovaný více doprostřed. Scéna je užší a vyšší než u HD540. Hloubka jim nechybí. Výšky na měkčím pozadí HD560 dokáží štípnout. To na tvrdém pozadí HD540 takové štípnutí nevynikne. Tam je výrazné celé spektrum. HD560 ale nejsou úplně měkké ve smyslu rozplizlé, jsou jen o něco jemnější.. Mají tvrdost i měkkost. Znějí parádně.
Neposlouchal jsem je na stejných náušnících: HD560 - noname koženka, HD540 – látkové původní náušníky s vyměněným molitanovým vnitřkem – rozděleným na 2 části fólií. Po výměně kabelu nabyl zvuk na objemu - přibyla basová složka a zmizel dojem světlosti a tenkosti zvuku. Zatím nejlepší sluchátka co znám - HD540 z pohledu čistoty a linearity, HD560 na příjemný poslech.
AKG K240 Sextett 600 Ohm (
mid production) – vyloženě špatně hrající sluchátka, zahuhlané a s plochou scénou, ale jednu věc dělají dobře – všechny kytary staví dopředu, a jejich středy což jsou právě ty kytary znějí neurvale jako někde ve zkušebně – takže velice vhodná sluchátka na death metal a špatně zmixovanou tvrdou hudbu, které nevadí plochost - rozpláclost scény, a u kterých oceníte ten výrazný focus na dopředu postavené kytary. Na nic jiného se nehodí.