Oprava reproduktoru

Stereo a vícekanálové reprosoustavy, subwoofery

Moderátor: Moderátoři AVMania.cz

Odeslat příspěvekod Durannn 27. 9. 2017 23:17

Ahoj, chtěl bych se zeptat/poradit zda-li někdo má zde zkušenosti s opravou reproduktorů ?

Já teď řeším povolený magnet ke koši. Co jsem se dočetl, výrobci Focal, Audax, Scan-speak aj. s tím mají problém. Můj případ je u středobasu Audax. Zkoušel jsem testovat své reprobedny na frekvenčním generátoru (online frekvenční generátor) a někde mezi 160-170Hz mi začalo v pravé reprobedně něco pěkně rezonovat. Prvně jsem myslel že je to nějaký předmět doma, obraz, dveře, cokoliv... ale mýlil jsem se, rezonující zvuk šel přímo z reprobedny. Zkoušel jsem tedy utáhnout svorky kabelů, nožky od podstavce, šroubky reproduktorů, nic...

Včera mi to nedalo a reprobednu jsem otevřel s tím, že zkusím najít příčinu (drnčící kablík, něco co nedoléhá apod). Nic jsme nenašel. Tak jsem si řekl že kouknu přímo na měniče - a ejhle, při důkladnějším koukání na středobasový repro jsem si proti světlu všiml, že je miniaturní mezera mezi košem a magnetem reproduktoru (koš je navíc plastový :oboze :oboze :oboze ) na jedné půlce po obvodu magnetu. Trochu jsem googlil co na to, našel jsem pár nápadu s epoxidovým lepidlem.

Skočil jsem tedy do drogérky, koupil Pattex, dvousložkové epoxidové lepidlo 5min. Trsátkem od kytary jsem si lehce udělal mezeru mezi košem a magnetem a druhým trsátkem jsem nanášel lepidlo mezi koš a magnet. Po té jsem na reproduktor dal závaží a nechal lepidlo 15min pracovat. Po 15 min jsem si namíchal znovu směs lepidla a nanášel jssem ho po obvodu celého magnetu navazujícího na koš, aby to ještě lépe drželo. Opět jsem dál závaží na reproduktor a nechal to takto pracovat a tuhnout 24h. Dneska jsem reproduktor instaloval zpět do reprobedny, konstrukce vypadala bytelně, lepidlo bylo tuhé, za magnet a koš jsem se ale nedovážil tahat, raději. Zvuk je v pořádku, rezonance zmizela.

Zajímalo by mě, má s tím někdo zkušenost ? Případně, řešil by to někdo nějak jinak ? Mám lehkou obavu, aby to drželo i nějaký ten rok do budoucna, přecejen magnet něco váží a je pod slušnou pákou, navíc je to zrovna u věci, která pohyb a otřesy přímo generuje. Štěstí vidím v tom, že jsem nad tou rezonancí nemavnul rukou, protože kdyby mi (třeba) časem magnet upadl od reproduktoru, už bych to neměl šanci nijak lepit, pravděpodobně by to poškodilo i cívku a další části reproduktoru.

Budu rád za Vaše případné rady, postřehy z bastlení a zkušenosti s něčím podobným.
Durannn
Kolemjdoucí

Odeslat příspěvekod EKKAR 28. 9. 2017 18:59

Používat na podobný věci rychletvrdnoucí lepidla je nesmysl - obecně pro polymerující lepicí hmoty platí, že čím rychlejší je vytvrzování, tím míň pevnej spoj se vytvoří. Rychlost polymerace má totiž vliv na dýlku finálně vytvořenejch polymerovejch řetězců - a u těch platí "čím delší, tím pevnější = lepší". Na místo "15-minutovýho" epoxidu bych použil klasickej, 24 hodin se vytvrzující epoxid - už jenom proto, že má před započetím procesu zesíťování (želatinizace) a samotný polymerace daleko víc času správně zavzlínat do slepový spáry a naopak zatížením slepu se vytlačit odevšad, kde nemá bejt víc než právě to nezbytně nutný množství. Vytvrznej spoj u takový hmoty má ve srovnání s "rychlolepidlem" tahovou pevnost několikanásobně vyšší i při základním složení lepicí kompozice bez dalších přídavků zvyšujících odolnost spoje.

Poukazování na to "že výrobci taky používají minutový lepidla a jak jim to drží" je mírně řečeno štěkáním na nesprávným hrobě, protože v těch průmyslovejch aplikacích se jedná o speciální krátkoživotnostní hmoty, který v podstatě výrobce na místo spotřeby (montážní linku, kde se taková lepicí hmota používá) dováží už předmíchaný včetně příslušnejch aktivátorů a tvrdidel a polymerace se u takový směsi aktivuje například lokálním ohřátím pomocí mikrovln nebo i jen pouhým kontaktem s příslušnou slepovanou hmotou - samotná polymerace pak probíhá třeba ještě během pohybu slepovanýho výrobku po montážní lince a v momentě balení výrobku už jsou spoje plně vytvrzený. Je přitom BEZPODMÍNEČNĚ NUTNÝ UPOZORNIT NA TO, ŽE TAKOVÝ SPOJE JSOU UŽ PŘI NÁVRHU PODROBOVANÝ NÁROČNÝ ANALÝZE A VE VÝROBĚ PODLÉHAJÍ VYŠŠÍMU STUPNI KONTROLY - právě z toho důvodu, aby nebyly takový lepený spoje nebyly zdrojem závad a zvýšený zmetkovitosti. Množství a druh použitýho lepidla je pak předmětem dalekosáhlejch studií a zkoušek už ve stádiu konstrukce a přípravy výroby.

Jako příklad - osobní zkušenost s polyuretanovým lepicím tmelem mně neznámýho původu - v jednom z předchozích zaměstnání jsme vyráběli jako subdodavatel světoznámý automotive firmy základní součást pro několik typů světlometů, určenejch pro motorový vozidla - tzv. "pouzdro". Je to v podstatě složitě tvarovaná vanička, dovnitř který se namontujou pro každý světlo příslušející odrazný plochy, nastavovací prvky pro tyhle odrazný plochy i samotný světelný zdroje (žárovky, výbojky, dnes už i LEDky) a ve finále se celej světlomet zakreje plastovým "sklem", který se po celým obvodu přilepí hmotou, která po vytvrzení vypadá i funguje jako guma. V origo fabrice nanáší do obvodový drážky lepicí pastu robot, my pro jednu fázi zkoušek vyfasovali 20ccm injekční stříkačky a s tím, že "stružka" lepidla musela mít po nanesení poměrně přesně určenou šířku. Samotnej lepicí tmel jsme dostali v zavařeným igelitovým pytli o váze asi 5 kilo uloženým do plechovky s víkem - tak, jak dodává tmel do fabriky výrobce. Datum výroby bylo v den dodání asi 14 dní starý.

Pytel jsme otevřeli odstřižením růžku, aby se z něj dal tmel co možný nejsnáz dostat do zkušebních stříkaček. Samozřejmě než jsme začali dělat přímo zkoušku s výliskama, tak jsme zkoušeli a učili se nanášet tmel na podklad - měli jsme na to měrky a nákresy, jak má ten nános vypadat, prostě špígl-nýgl návod do poslední podrobnosti vypiplanej - a striktní požadavek dodržovat ho u celýho průběhu zkoušky. Po nanesení proužku tmelu na podklad z hmoty, ze který byly zkoušený výlisky, došlo k polymeraci během 5 minut - a už po minutě ta lepicí hmota na povrchu jevila známky snížený lepivosti, takže už by se nedala spolehlivě použít k přilepení "protikusu = skla". Když se tmel nanesl na oba lepený povrchy a stlačil na tenčí vrstvu (stříkačkou do drážky a ihned se přiložil a přitlačil protikus), polymerace proběhla v řádu minuty až dvou. Volně na vzduchu vytlačená stružka tmelu na jinej podklad (dřevo, papír, plech, sklo) tuhla několik hodin, plně vytvrzená byla až druhej den. Ale v kontaktu s přesným druhem plastu se polymerace zrychlila - a po násilným urvání spoje bylo vidět, že lepidlo přímo chemicky reagovalo s podkladem a navazovalo se na něj ... Zkoušky jsme udělali, výsledky odevzdali, zbytky materiálu se uložily do technologickýho skladu. Po měsíci jsem do toho skladu šel pro jinou věc a ze zvědavosti jsem na ten pytlík sáhnul - i když jsme ho po prvním použití na dotyčnou zkoušku pečlivě uzavřeli a mysleli jsme si, že vydrží, byl to omyl - ten pytel ani nešel vytáhnout z tý plechovice, protože byl komplet vytvrzenej na hmotu, ze který se daly řezat hokejový puky ...

Tolik k průmyslovým lepidlům a tmelům - a k jejich srovnání s tím, co je dostupný na trhu pro malospotřebitele.
je mi tady z toho na blití.
EKKAR
VIP uživatel

Odeslat příspěvekod Durannn 28. 9. 2017 21:01

Ekkare, děkuji za pěkný rozbor a zkušenost ze tvé praxe. Trochu mi to totiž připomíná i mé zkušenosti z automotive. Jak se říká, papír snese všechno. Je krásné vidět, jak se např vyrábí jedny auta pro novináře (nové modely), potom stejný model, ale konstrukčně jiné auto se zase posílá na crash testy (aby nasbíralo co nejvíce hvězdiček) a podobně. Takhle se prostě šulí všude a je to asi něco podobného, co píšeš. To že je někde psáno, že to má vydržet měsíc ... no pravda to samozřejmě vůbec nemusí být a to se může jednat o předmět, kde by člověk už opravdu nějaké to očekávání měl. Co se týče světlometů, mám dobrého kamaráda který pracuje taky ve výrobě světlometů, snad to mohu napsat, jde o firmu Varroc, takže mám nějakou základní představu o tom, jak se světlomety dělají :)

Co se týče ale mého dotazu - zpět k reproduktoru. Mě zajímá spíše zkušenost, zda to někdo takhle zkoušel. Je mi jasné že ve fabrice se to dělá speciálními lepidly, které jsou vyvíjeny trochu jinak (hlavně déle a finančně náročněji) než ty srajdy pro maloobchody. Z praxe, automobilka taky používá jiné leštidla na lak než ty "tempa", co se prodávají v každém AutoKelly :roll: Řekněme že jsem ale Franta Čecháček který si to chce opravit doma -> zde mě zajímá, jestli je to možné to takto provést - resp, já už to provedl, drží to, ale snad to bude držet i nadále. Co se týče ještě tvé praxe, vím že těch pár minut na tuhnutí je reklamní kec vhodný velkého písma na obal výrobku. Já to nechal tuhnout 15min pod zátěži a potom jsem akorát zátěž sundel (stále to tuhlo pod zátěži vlastní váhy magnetu) a ještě jsem to oblepil celé dookola magnetu, aby to drželo pevně všude. Potom jsem to opět zatížil (položil na magnet 3kg) a nechal to pracovat 24h z výše uvedeného, na nějakých 5,10,15min z obalu, to jsem nevěřil. A dobře jsem udělal, protože i ta směs kterou jsem si míchal v plastové vaničce nebyla za 15min tuhá, spíše to bylo taková "tuhá žvýkačka".

Díky
Durannn
Kolemjdoucí

Odeslat příspěvekod EKKAR 28. 9. 2017 22:02

Ten měsíc nikde nebyl napsanej, že to má vydržet - to jsme si mysleli bláhově my, když nám to z tý odběratelský fabriky dovezli, že když to dobře zavřeme, tak že to vydrží. Ono to je už záměrně předmíchaný s tužidlama a katalyzátorama - a čeká to jen na chemickej podnět, aby se polymerace rozběhla, jinak proběhne taky, ale pomalejc v porovnání s nanesením - i když na naše očekávání to bylo astronomicky fofrem. Jinak se jednalo o Hellu Autotechnik v Mohelnici ...
je mi tady z toho na blití.
EKKAR
VIP uživatel


Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 0 návštevníků