Moje poslechovka, která je zároveň i obývák, vypadá plus mínus takhle:
http://ulozto.cz/x7wH6M87/mistnost-pdfByt jsem si navrhoval sám a mohl jsem v něm zbořit všechny příčky, takže jsem měl velkou výhodu, že jsem mohl místnost uzpůsobit mj. i poslechu. Místnost je normálně zabydlená s lehkým důrazem na úpravu akustiky: huňatý koberec od beden k sedačce, knihovna, velké hutné závěsy, velké polštáře na sedačce, sedačka rozměrná a látková...
V místě poslechu (křeslo) jsou basy relativně vyrovnané, ale je slyšitelný propad kolem 120 Hz a lehce zvýrazněné pásmo kolem 40Hz (což je dobře, protože tenhle pokles jakž takž vyrovnává přirozený útlum regálovek). Když se posunu dozadu směrem ke stěně, tak se to prohodí - úplně zmizí hluboké basy pod 60 Hz a velmi se zvýrazní hučení kolem 150 Hz.
Měl jsem doma zatím dva suby. První byl naštěstí s kalibrací, Velodyne SPL-1000. Nastavení se udělalo "samo" a trvalo mi se vším všudy cca 2 hodiny. Pustil jsem autokalibraci a pak šel po Katzově návodu. Výsledek byly pro mé uši naprosto dokonalé basy. SW dělal přesně to, co dělat měl, tzn. jen doplnil hluboké frekvence, které moje regály nehrají a vyrovnal módy místnosti (120Hz a 40Hz). Nastavení bylo takové, že ať jsem poslouchal jakoukoliv hudbu a zapnul/vypnul SW, tak se jen doplnily/vytratily hluboké basy. Celkový objem basů byl shodný, zvlášť na frekvencích, které hrají regálovky - to pro mě je zásadní požadavek. Hudba tak získala neuvěřitelnou šťávu a barevnost na spodku aniž by ztratila cokoliv z transparentnosti středů a výšek.
Druhej SW byl B&W ASV610, jako levný protipól bez kalibrace. Bohudík jsem díky předchozí zkušenosti věděl, jak mají basy znít. A zároveň bohužel jsem díky předchozí zkušenosti věděl.... SW jsem dal na shodný místo jako předchozí, pečlivě a důkladně opakovaně ladil podle Katze celý dva dny - bylo to o hodně obtížnější. Výsledek byl ten, že se povedlo SW plynule sladit s hlavníma repro tak, že nebylo možný rozlišit, jaký tóny hrál SW a jaký regálovky. SW neměnil výšku tónu ani jeho barvu. Co se ale v porovnání s Velodyne (logicky) nepovedlo, bylo vyrovnání frekvenční charakteristiky. Díra na 120 Hz byla o poznání menší, ale za cenu zdůraznění 30-40 Hz. To by mi sice až tak nevadilo, mám tyhle hluboký tóny moc rád, ale chci prostě dosáhnout co nejvyrovnanější reprodukce. Ostatní basový frekvence zůstaly překvapivě subjektivně stejný. Zapínání a vypínání subu se projevilo v přidání frekvencí pod schopnostma regálů, ale bohužel i nárůstem objemu basů kolem 120 Hz a 30-40 Hz.
Samostatnou kapitolou pak byl rozdíl v tom, jak suby hrály, ale to je jiný téma. Trojnásobná cena Velodyne se projevila naplno. B&W ačkoliv vůbec nehrál špatně, byl v porovnání s Velodyne takovej svázanej, nebarevnej, jakoby ve všech tónech byla část shodný barvy. Rány do bubnu byly s B&W takový kulatější, zamlženější, ne tak dynamický. Přitom co se týká hlasitosti nebo hloubky tónů, byly oba srovnatelný. Jakoby B&W měl svůj "pilotní tón" a na ten mapoval basy, který do něj přišly, zatímco Velodyne hrál jen ty basy s takovou barvou, jaká přišla.